Torze žaludku

autor: Andrea Černáková, překlad: Anna Komínková

Torze žaludku (jinak i syndrom GDV: gastric dilatation - volvulus) je diagnóza, která postihuje zvláště psy velkých a obřích plemen (doga, německý ovčák, dobrman, výmarský ohař, vlkodav, bernardýn, howavart atd.). V minulosti se s ní chovatelé nesetkávali tak často, předpokládá se, že zvýšený výskyt souvisí se zavedením krmení suchým, často nekvalitním krmivem spojený snevšímavostí i neznalostí majitele a shodou nešťastných náhod.

Co je dilatace a torze žaludku

Psí žaludek je možné si představit jako balon, který je v břišní dutině horizontálně zavěšený na obou koncích.

Hlavně u velkých psů s prostorným hrudníkem se žaludek při pohybu anebo převalování houpe jako na šňůrkách. Když je žaludek přeplněný potravou nebo plyny z rychle kvasící potravy, nepřiměřeně se roztáhne a dochází k dilataci (jinak i nadmutí), potom ve většině případů následuje převrácení - torze žaludku, přičemž stačí, aby pes byl vystavený i menší námaze anebo se jednoduše převaloval na zádech. V tomto případě se žaludek může převrátit i o 270°, což způsobí zaškrcení vývodu žaludku do střev, ale i zaškrcení jícnu.

Potrava v žaludku tedy nepostupuje dále do střev, ale nemůže být ani vyvrhnutá a začíná kvasit anebo pokračuje v kvašení, žaludek se dále zvětšuje, stěna se napíná a poškozuje, může dojít i k jejímu prasknutí. Též se může přetočit anebo poškodit i slezina. Nafouknutý žaludek zaplňuje břišní dutinu, tlačí na ostatní orgány, bránici a plíce, cévy a žíly. Krev se hromadí v zadní části těla, produkují se toxiny, zpomaluje se krevní oběh, přichází arytmie, zhoršuje se dýchání a nakonec dochází k šoku a celkovému kolapsu organismu, který se bez okamžité odborné veterinární pomoci vždy končí bolestivou smrtí.

Stav psa s torzí žaludku se rapidně zhorší v průběhu několika hodin, je proto důležité při podezření okamžitě vyhledat veterináře. Často se stává, že psu se žaludek převrátí ve večerních hodinách a majitel si nevšimne, že pes má problémy.

Symptomy

Symptomy dilatace a torze žaludku jsou tyto:

  • viditelné zvětšení břicha
  • slintání, neúspěšné pokusy o zvracení a polykání slin (trávící cesty jsou neprůchodné)
  • v důsledku selhávání oběhu má pes bledé dásně
  • letargie, chvění, svíjení se, převalování
  • v důsledku bolesti pes kňučí
  • vyhledávání tmavých míst

Příčiny vzniku a rizikové faktory

Při torzi žaludku existuje nepopíratelná souvislost s plemennou příslušností. U středních a malých plemen se dilatace a torze žaludku vyskytuje jen zřídka. Při velkých a obřích plemenech s hlubokým hrudníkem je torze doslova noční můrou majitelů a velmi často bývá příčinou úmrtí psa (jen 60 % psů torzi žaludku přežije, při opakované torzi většinou pes uhyne). Dědičnost předispozice na torzi zatím nebyla zjištěná, ale statistiky při některých plemenech ukazují, že se v některých liniích vyskytují častěji. Riziko výskytu torze u jedince, jehož jeden z rodičů uhynul na torzi, je vyšší jak u jedince, v jehož rodokmenu se torze nevyskytla. Existuje i teorie, která spojuje dilataci a torzi s poruchou říhání. To vyplývá z anatomie jícnu a žaludku velkých plemen.

Přímou příčinou torze bývá přeplnění žaludku po požití nepřiměřeného množství potravy a jeho případným zapitím velkým množstvím vody, požitím zkvašeného nebo lehce kvasícího žrádla (např. polévky, zeleniny, ovoce) a následná, často nepřiměřená fyzická zátěž, což však není podmínkou. Jelikož v minulosti se torze žaludku vyskytovala méně, existuje předpoklad, že souvisí s krmením psů suchou, granulovanou stravou. Při takovém krmení jednak existuje riziko, že pes se po nažrání napije velkého množství vody a přetíží žaludek. Též si třeba uvědomit, že tato potrava neobsahuje vodu, takže hmotnost krmiva s potřebnou výživnou hodnotou má menší objem - stěny žaludku a i jeho upevnění v břišní dutině nejsou tolik zatěžované, ztrácejí pružnost, což se může projevit zejména v starším věku jako další rizikový faktor.

Nejnovější výzkumy však hovoří, že druh stravy nemá přímý vliv na vznik torze ani vypité množství vody. Statisticky se ukázalo, že psi s torzí byli krmení v 40% případů granulemi, v 26% vařenou stravou a v 25% surovým masem. Jinou příčinou torze může být i hltavé přijímání potravy, přičemž se do žaludku dostává nejenom nepokousaná potrava, ale i velké množství vzduchu. Statistiky hovoří, že torze se vyskytuje častěji u psů než u suk, rizikoví jsou i podvyživení psi a psi krmení jen jedenkrát denně velkou dávkou.

Diagnóza a léčba

Kromě symptomů torzi žaludku spolehlivě prokáže RTG břišní dutiny, po kterém následuje stabilizace pacienta a rychlá operace, při které se uvolní tlak v žaludku i tlak na další orgány tím, že se z něho po otevření vypustí plyny a následně se vyčistí. Při zákroku se zjistí i míra poškození žaludečních stěn a zkontroluje se i stav sleziny. 

Když je žaludek v pořádku, vrátí se na místo a přišije, čím se snižuje riziko recidivy (z 50% až 60% na 12% až 24%), nezřídka se však stane, že pes, který už torzi překonal se mu tento stav vrátí. Jenom málokterý jedinec přežije i opakovanou torzi i když je pomoc včasná. Proto je velmi důležité dbát o správnou životosprávu psa nejen první týdny po operaci, ale i po celý zbytek života. V prvních dnech pes nedostává žádnou potravu, je na infuzích, následně přechází na dietu a nesmí být vystavený žádné zátěži. 

Je to období, ve kterém se mohou dostavit další komplikace, proto je potřebné psa neustále sledovat. Úmrtnost v tomto období je okolo 25%. Zejména chovatelé dog, což jsou nejzatíženější plemena, jsou na dilataci a torzi připravení. Mají pro případ nafouknutí žaludku sondu, kterou zavádějí do žaludku a kterou se plyny ze žaludku uvolní. Při torzi je většinou nutné uvolnit plyny ze žaludku vpichem těsně pod pravým žebrem.  

V obou případech jde jen o podání první pomoci, psa však musí ošetřit veterinář.

Prevence

Spolehlivá a 100% prevence neexistuje, dokonce i názory odborníků a chovatelů se v některých doporučeních odlišují přímo diametrálně. Majitelé velkých psů by ale měli dodržovat některé základní zásady týkající se jejich životosprávy.

V první řadě je důležité krmit psa kvalitní stravou. Když krmíte granulemi a namáčíte je do vody, měli byste dbát na to, aby nekysly, jinými slovy, když pes granule nesežere ráno, večer už na konzumaci nejsou vhodné. Hlavně při krmení granulovanou stravou je důležité, aby měl pes přístup k vodě během celého dne a nebyl už před krmením příliš žíznivý. Jiné názory však říkají, že přísun vody by měl být kontrolovaný a mělo by se předcházet tomu, aby pes vypil najednou hodně vody. Dokonce se doporučuje, na rozdíl od návodů na zkrmování granul, vzít psovi dvě hodiny po žrádle vodu, aby se předešlo přeplnění žaludku. Ale někteří odborníci tvrdí, že množství vypité vody před nebo po krmení nemá na vznik torze žádný vliv. Když krmíme jinak než granulemi (surové maso, vařená strava), je důležité, aby byly suroviny čerstvé a aby žrádlo v misce dlouho nestálo. Některé zdroje uvádějí, že by kusy potravy neměly být příliš velké, jiné zase opak. Též rozdílné názory jsou na krmení smíšenou stravou nebo střídání granulované a vařené či surové stravy. Mnozí odborníci na výživu a chovatelé říkají, že kombinovaná strava není vhodná, ale sledování skupiny dog krmených kombinovanou stravou ukázalo, že se mezi nimi torze vyskytovala méně často.

Při jídle by měl mít pes pokoj, čím se předchází hltavému přijímání nepožvýkaných velkých a těžce stravitelných kusů potravy, které žaludek nedokáže dobře strávit. Současně se tím předchází hltání vzduchu. U velkých plemen se doporučuje krmit dvakrát denně, dokonce někteří odborníci doporučují, aby večerní dávka představovala 2/3 celkové denní krmné dávky.

Umístění misek s potravou na vyšší místa se ukázalo jako neúčinné.

Po krmení, též po vypití většího množství vody, je nevyhnutné nevystavovat psa zátěži, pes nemusí ležet, ale neměl by skákat nebo běhat. Pokojné procházení naopak pomáhá peristaltice. I tu však některé zdroje uvádějí, že pohyb před a po krmení nemá na vznik torze vliv. Je dobré neměnit psu výrazně krmnou dávku. Potrava se v žaludku psa tráví přibližně dvě hodiny a toto je i riziková fáze, kterou je třeba sledovat a při změnách chování psa vyhledat veterináře. V zahraničí se u rizikových skupin psům preventivně žaludek přišívá k břišní stěně, u nás se přišívá žaludek jen jako prevence před opakovanou torzí.